Jakoby...

Jsem z té moderní češtiny jakoby unavená. Už nechci poslouchat "šlo vidět - ujetý sníh - budeme se soustředit - abychom se mohli podle toho přizpůsobit - oni ví - oni s námi dobře vychází - na salát pokapeme olivový olej - mnohem více krémovější - slanší - díky nehodě zemřeli tři lidé...."

Taky bych se klidně obešla bez všeho toho křupání, dobrodružství, dospěláků, ach jo, bylo by toho víc, ale nebudu se už drásat

 

Je to vlastně jednoduché

"Myrobalány, špendlíky, mirabelky, renklódy a slívy – co je co a jak to poznat.

    Je v tom docela zmatek. Myrobalánu se špendlík říká jen lidově, většinou v Čechách a místy i na Moravě. Špendlík je totiž z botanického a pomologického hlediska úplně něco jiného, jde o odrůdu  zařaditelnou mezi slívy (a nebo do úplně samostatné kategorie, jak občas uvádí někteří vědátoři). Vysvětlením je, že  vypadá jako žlutá švestka, tedy oválně, jde od pecky a dozrává kolem poloviny srpna. Co vím, v pomologiích je zmiňovaný Špendlík katalonský a u nás na Slovácku, Valašsku a Kopanicích se pěstovával hojně Špendlík žlutý (ten v pomologiích není).  Je oproti katalonskému více oválný.

    Katalonský jsem naživo nikdy neviděl ani nejedl, ale místní Žlutý špendlík je chuťově delikátní, používá se na výrobu výborných marmelád a povidel, která připomínají dost meruňkové, taky na buchty a výrobu jemného destilátu. Momentálně je ale dost na ústupu, protože jej zdecimovalo virové onemocnění šarka a stále nebyl při krajových sběrech a mapování nalezen nějaký odolnější typ. Přesto se ale ještě místně pěstuje a množí z odkopků. Skoro bych mohl vypadat jako nějaký letitý pamětník a napsat, to za mého dětství... no jo ale je to tak. Na prázdninách u babičky to bylo po třešních další výborné letní ovoce. 

    Další zmatky jsou v rozlišování termínů Mirabelka a Myrobalán. Zmatky vidívám třeba u  nás v kraji, kdy lidi říkají mirabelka myrobalánům, protože většina z nich pravou mirabelku ani neviděla. Myrobalány totiž dost zplaňují jako podnože slivoní, kdy slivoně už odumřely, myrobalán roste vesele dál a taky z pecek.

    Plod mirabelky je oproti myrobalánu větší (není ale pravidlo), o hodně  chutnější a hlavně jde od pecky.  (A ti, kteří znají pravé špendlíky žluté, to s myrobalány nezaměňují.)

    Myrobalán se používá a používal hlavně jako podnož, existují už i plodové odrůdy myrobalánu (Klar, Klaret- zapsané v Listině povolených odrůd) a také myrobalány křížené s japonskými slivoněmi např. Žurna, Obilnaja (také zapsané v LPO) či Krymska krasavica. Tyto kříženci jsou o dost chutnější než klasické myrobalány a mají i větší plody.

    Existují také vícenásobní kříženci myrobalánu s meruňkami, zrající v srpnu, znám je ale jen pod označením M49 (červenoplodý ) a M52 (černoplodý)."

Radim Pešek z Bojkovic

http://www.stareodrudy.org/

Musím počkat, až moje kouličky dozrajou a pak se uvidí, jestli půjdou od pecky nebo ne :-)

Platany

Vím o platanech v pražských parcích. Na Kampě vedle Werichovy vily stojí parádní a kousek nad vstupem na Petřín od náměstí Kinských další (na ty se chystám už dlouho). Taky se nám zdálo, že nově vysázené stromky směrem na letiště jsou taky platany, ale to musíme ještě ověřit.

V Čechách jich až tak moc není, protože patří do mírnějšího pásma. Ráno jsem se na ně dívala na internet, psali, že největší rozmanitost druhů je v Mexiku a nejlépe se jim dařilo v třetihorách. Taky psali, je rostou velmi rychle. Ale asi tam, kde je to teplo. U nás by nikoho nenapadlo zaříznout korunu křovinořezem.

Taky nemám ráda horko, ale ty kytky, keře a stromy těm jižnějším národům moc nepřeju :-)

Jsem moc ráda v Čechách a asi bych odtud nerada odcházela

Slabikář

Už delší dobu chodím na návštěvu k několika z Vás. Začalo to krásnými dorty od Jaktíka, perfektními fotkami od Penduly a laskavými komentáři od Ivy. 

Postupně jsem začala mít chuť vystoupit z ilegality a nějak se přidat. Taky jsem se těšila, že budu pravidelně dělat něco, kvůli čemu vydržím večer nespat a pozitivně se naladím...

Dnes moc pozitivní nejsem 

Je mi to líto, ale já jsem slabikář ráda neměla. Pocházím z doby před fixami. Šla jsem do školy skoro od sedmi let a tak jsem se na to všechno dívala možná trochu jinak. Vůbec se mi nezdál správný název oné knihy. Čítanka, početnice a zpěvník jasně popisují, co se od nich dá čekat, slabikář nabízí slabikování. Já jsem si přála umět číst a ne slabikovat. Dneska už nevím - kromě oné mísy s masem - co se tam všechno psalo, pamatuju si jen dojem - nenadchávalo mě to, nepatřila jsem do toho světa.

Kdyby to záleželo na mně, učila bych děti číst ze zpěvníku, zároveň by se učily zpívat a třeba by si mohly zatancovat  :-)

Asi jsem neporozuměla, co je špatně na cizokrajných dětech a míšencích.