Slabikář

Už delší dobu chodím na návštěvu k několika z Vás. Začalo to krásnými dorty od Jaktíka, perfektními fotkami od Penduly a laskavými komentáři od Ivy. 

Postupně jsem začala mít chuť vystoupit z ilegality a nějak se přidat. Taky jsem se těšila, že budu pravidelně dělat něco, kvůli čemu vydržím večer nespat a pozitivně se naladím...

Dnes moc pozitivní nejsem 

Je mi to líto, ale já jsem slabikář ráda neměla. Pocházím z doby před fixami. Šla jsem do školy skoro od sedmi let a tak jsem se na to všechno dívala možná trochu jinak. Vůbec se mi nezdál správný název oné knihy. Čítanka, početnice a zpěvník jasně popisují, co se od nich dá čekat, slabikář nabízí slabikování. Já jsem si přála umět číst a ne slabikovat. Dneska už nevím - kromě oné mísy s masem - co se tam všechno psalo, pamatuju si jen dojem - nenadchávalo mě to, nepatřila jsem do toho světa.

Kdyby to záleželo na mně, učila bych děti číst ze zpěvníku, zároveň by se učily zpívat a třeba by si mohly zatancovat  :-)

Asi jsem neporozuměla, co je špatně na cizokrajných dětech a míšencích.