254. den

Podvečerní rozjímání

253. den

Dnešní den začínal moc hezky a čistě náhodou jsem byla při smyslech. To se mi v pátek zas tak často nestává :-)

Keříčky kolem budovy, kde pracuju, jsou taky krásně vybarvené

252. den

Místo radostného i neradostného kvičení a pištění dětí tady celé léto vrčely různé stroje, pánové v montérkách od rána do večera lítali, aby to do září všechno stihli. Původní šedivé socialistické kostky se změnily skoro k nepoznání :-)

Školka, do které chodí naše holčičky ve Francii je šedá "kapitalistická" kostka, nemá zahradu, ale asfaltové hřiště s prolézačkami a skluzavkami. Zvenčí vypadá proti téhle chudě, ale program pro děti mají mnohem lépe promyšlený

251. den

Moje oblíbená osmnáctka už nejezdí kolem nás a tak poslední stanici budu zase chodit pěšky, jako dneska

250. den

Tak a  letos končím s dovolenou, zase to tak uteklo :-(

krásná nová hala je pěkně zabydlená:-)

nejmilejší kocourek v loveckém zaujetí :-) 

249. den

 Na západní okno ještě dopadají poslední paprsky

na východě se už chystá večer

nejkrásnější kocourek :-)

248. den

Celé dopoledne ještě pršelo a tak jsme vyrazily ven až poo. Takhle prázdné hřiště jsem ještě nikdy neviděla. Jak vylézalo sluníčko z mraků, začaly se trousit rodinky a nakonec přilítli i puberťáci. Holčičky si to moc hezky užily, a když se začaly honit černé mraky, utekly jsme domů. Stejně už byl večer a zítra musíme brzy vstávat - jde se po prázdninách do školky :-)

Paní spokojeně odpočívala na lavičce, zatímco jsem učila lézt po žebříku její baculatou holčičku. Česky jsem jí instruovala, kam má dávat nožičky a kde se má držet. Bylo to první dítě, které se nedivilo, že mluvím jinak a docela hezky poslouchalo :-)

Než jsme odešly z hřiště, viděly jsme jednu pumprdentní scénku. To jsem ale nemohla fotit. Přijela totiž na hřiště hvězda. Malá holka v elektromobilku, v pěkném červeném autíčku na míru, kroužila kolem prolézaček, občas někoho trochu přejela. Za autem šla úplně omámemá rozzářená maminka, jak v tranzu obdivně sledovala svou princeznu. Obešla hřiště snad šestkrát, byl to triumfální pochod a pěkně si to užila. Holčička se blahosklonně rozhlížela po krajině a občas pohodila hlavinkou, aby bylo vidět, že má dlouhé vlasy. Já takovéhle lidi moc nemusím, viděla bych radši, jak holčička krásně leze, běhá, skáče, tancuje, zpívá, baví se s ostatními dětmi...

 Tohle už není hřiště, to je vzorek zeleně na hlavním náměstí

Sobotní večer

Ve vedlejší místnosti ze spaní vzdychají holčičky. Ani po bouřce se dost neochladilo a nám je v půdním bytě pořád vedro. Otevřeným oknem se nese radostné hýkání děti ze sousedství. A bohužel tím oknem taky přiletěla veliká můra. Lítá za hlasitého rachotu kolem lustru a kocourek opisuje stejné kruhy na koberci pod ní. Ten zase strašně piští, jak by tu můru chtěl. Lítal dlouho, ale to vedro působí i na něj a tak to vzdal a šel se chladit do koupelny.

Ze psaní mě vyrušilo ticho. Doufala jsem, že můra vylétla oknem, ale ona si místo toho sedla na peřinu vedle mne. Můry opravdu nemám ráda, na pohled ano, ale žádné důvěrnosti.  Nakonec s pomocí skleničky jsem kámošku vyprovodila a teď přemýšlím, jestli mám to okno zase otevřít a užívat si nočního chladu - a taky přítomnosti další havěti. Nebo jestli se tu mám zapékat jen se svými nejbližšími :-)

247. den

Takhle se to počasí dalo docela přežít

 nejkrásnější kocourek :-)

246. den

Skončil Ramadán a paní sousedka z přízemí nám dala pro holčičky talíř s cukrovím. Co se cukroví týče, máme k sobě s Araby nebo s Arabkami docela blízko :-)

Cesta parkem na náměstí v dopoledním sluníčku, to bylo ještě hezky

 

nejkrásnější kocourek :-)

245. den

Dopoledne jsme se stavily na zahrádce,
dnešní den byl slunečný a horký, až moc

244. den

Letěla jsem s jinou společností, vyložili nás do jiné haly, než ze které trefím. Jak na letišti tak v metru momentálně probíhá nějaká rekonstrukce, tak jsme místo pár stanic metrem jeli vláčkem, autobusem a jiným metrem.

Tohle bych tedy opravdu sama nezvládla :-(

pásy běhají, ale kufry pořád nejedou

243. den

Tenhle náhrdelník pro mě navlékly holčičky,

zítra se s nimi zase uvidím :-)

242. den

Jako dítě jsem jeřabiny neměla ráda, protože ohlašovaly

konec prázdnin. Teď patří k mým oblíbencům

241. den

Dnes bylo pro změnu docela rušno, tohle jsou moje jistoty :-)

240. den

Celý den jsme se Žofinkou prožily v poklidném rozjímání,

ze kterého nás vyrušil až DJ, který se vrátil z návštěvy

od své hodné sestry :-)

239. den

Konečně  se blížím k domovu. Minulý pátek byl deštivý a šedivý, dnes je vedro jako v troubě. S nadějí očekávám studenou vlnu :-)

238. den

Večer na řece 

237. den

Kostel Zvěstování Panny Marie Na slupi, dívám se na něj skoro každý den a moc se mi líbí. Vypadá starobyle a hodně toho chudák zažil

236. den

Ve větvích se schovávali ptáčkové, ale byli moc opatrní nebo se prostě nechtěli fotit