182. den

 Vždycky na téhle stanici mám dojem, že se na mě někdo dívá

  a ona to kudlanka :-)

181. den

Pro nás dnes začaly prázdniny, odpoledne přiletěly holčičky :-)

Doufám, že počasí i dobrá nálada vydrží



180.den

To zelené není kožní choroba, ale razítko.

Byla jsem na koncertě bývalých kolegů a jejich synků v rockovém klubu na Žižkově

179. den

Kolem obrovského domu, ve kterém pracuju, se dá chodit na výlet.

Na jeden jsme se vydaly po dnešním obědě

 

178. den

Jako celoživotní slepec - no trochu kecám, ale ne zas tak moc - se pořád ještě nemůžu nabažit toho, co mi umožňuje vidět tehnle foťák :-)

Kdybych si koupila nové muškáty, mohla jsem mít už obrovské koule. Ale protože mám vlastní chov, musím počkat, až jak se rozhodnou. Loni například stávkovaly a začaly kvést na konci září :-) 

177. den

Všechno. co jsem dneska chtěla udělat, je hotové a já taky :-)

trochu se vzkřísím a zušlechtím a půjdu spát

176. den

Pruh pro cyklisty na Karlově náměstí

175. den

Nusle, pokračování.

Botič dorazil po dlouhém putování do Nuslí, tady přitéká ke křižovatce Otakarova, 

 kterou podplouvá a blíží se k bývalému Nuselskému pivovaru

 za chvilku poteče kolem Divadla na Fidlovačce

 

dnes je pěkně hnědý, jak včera pršelo

Budu si ho muset vyfotit, až zase bude krásně :-)

174. den

Nemůžu zrovna říct, že by ty tři neděle utekly jako voda. Spíš jsem si na nepořádek v bytě začínala zvykat. Ale dnes se dá říct, že rekonstrukce stoupaček a vody v našem bytě skončila. Teď přijdou na řadu moji miláčkové, abychom to tady společně zvelebili.

Za týden přijedou holčičky, tak chci, aby se jim tu líbilo :-)

173. den

Nusle, pokračování

Když jsem před dvěma lety poprvé viděla tenhle dům, tak vypadal, že ho za chvíli zbourají. Měl vytlučená okna, špinavou, poničenou fasádu, vypadal hodně smutně. Divné bylo jen to, že hospoda v přízemí měla pořád otevřeno. A pak jednoho dne začali dům opravovat. Přistavěli patro, přibyla nová střecha, vyměnili všechna okna. Bylo toho moc, ale to se většinou takhle dělá. Co mě hodně překvapilo bylo, že ta restaurace měla bez přestávky pořád otevřeno - ráno dělali i snídaně. Každý den po sobě zedníci moc hezky uklidili, jak chodník, tak ulici, nikdy tam nebyl nepořádek. Dost mě zajímalo, jestli ozdobná fasáda rekonstrukci přežije a jak bude dům nakonec barevný. Jednu chvíli to bylo napínavé. Lešení bylo obaleno textilií, ze které prosvítala příšerná sytá zelená a bylo vidět zedníky, jak usilovně pracují. Za pár dní bylo jasné, že to byla jen nějaká podkladovka a všechny ozdoby jsou jako nové :-)

 Žofinka sleduje, jak si dávám do foťáku nabité baterie

172. den

Člověk by ani neřekl, že pár metrů odsud jsou všechna ta business a shopping centra, televize a jiné podobné nezbytnosti

171. den

Dnes je 171. den a já jsem byla navštívit babičku - mámu.

Bydlí v č.p. 171, což mi připadá docela veselý, jinak to moc veselý nebylo. Chtěla jsem si aspoň vyfotit kocourka, ale většinu času mi ležel na klíně a neměla jsem volnou ani jednu ruku.
Tak snad příště :-(

170. den

Dnešní obrázky jsou z výletu. Možná jsem mohla najít malebnější záběr, ale stála jsem na stanici autobusu a nechtěla přijít o pořadí.

V tomhle městě je už léta zvykem, že lidi do autobusu nastupujou v pořadí, v jakém na stanici přišli. Je to fakt příjemný :-)

169. den

 Ještě pořád mě bolí nohy a tak nebudu vystupovat z tramvaje kvůli obrázkům, ale pojedu pěkně rovnou domů. Tyhle domy mám při cestě. Někomu evidentně připadá, že jich je tu málo

Nikdy předtím jsem si nevšimla, že jeřáby mají čísla

168. den

Do práce jsem jela tramvají a jsem za to moc ráda, protože tohle počasí špatně snáším a představa pochodu na sluníčku je nemilá. Vyrazila jsem z domova mnohem dřív a tak všechno dobře dopadlo.

Domů to bylo o něco horší. Měla jsem nějaké řízení poblíž metra Budějovická. No a domů jsem pak musela pěšky, až na pár stanic tramvají podél řeky.

Tyhle keře rostou v Jeremenkově ulici, kterou jsem se řítila k řece

Když mě nejvíc bolely nohy, přemýšlela jsem si, jestli by mi obory proplatily účet za taxíka. Myslím, že nám, kteří máme zaplacenou tramvajenku, ty peníze dluží.

Taky jsem si říkala, že by bylo hezké zjistit, ze kterého města přijelo do Prahy nejvíc odborářů a udělat si v jejich městě také takový pěkný mejdan

167. den

Už několikrát jsem cestou domů marně hledala ten uschlý stromeček a pořád jsem ho nemohla najít. Přičítala jsem to tomu, že jsem pokaždé začala myslet na něco jiného a stromků jsem si přestala všímat. Ale nedalo mi to a dneska jsem udělala inventuru. No a nezdálo se mi to, on ten suchý stromeček nakonec obrazil :-)

 

166. den

Dneska bude Smíchov.

Cestou z pošty jsem si všimla sošky a desky, i řekla jsem si, že to vyfotím a pak si pěkně v teple(!!!) domova přečtu, co to má představovat. Ale ani po přiblížení to nevyluštím :-)

Tak snad zase někdy, až půjdu z pošty ...

165. den

Nusle, pokračování

Kousek od nám. Bratří Synků stojí tento dům, také čeká na opravu. Když byl nový, musel být opravdu parádní. Já bych tam nemusela mít zrovna tyhle postavy, ale tenkrát to tak asi muselo být. Podobných udatných Slovanů a pravých Čechů a Moravanů je po Praze povícero 

Přijde mi zajímavé spojení krojovaných selek a sedláků s lasturami :-)

Tenhle sloh je zajímavý a asi bych se měla poohlédnout po nějaké literatuře

164. den

Tak a neděle je zase pryč

163. den

Dnes jsme byli opět pár hodin na chatě, vezli jsme tam nějké věci

a zase jsme trochu zvelebili zahradu.

Já ten rybník prostě musím pořád fotit, zdá se mi, že nikdy není stejný...

 

Nakonec pár obrázků zase z naší zahrady