Když jsem u nás vystoupila z autobusu, vrhla se na mě šílená vichřice, snažila se mi všechno sebrat, zaplácla mi obličej hromadou sněhu a nechtěla mi dovolit ani jeden krok. Když jsem se s největším úsilím prodrala domů, zjistila jsem že vypadám jako onen Yetti, který na severním pólu musí čelit těm silným větrům. Měla jsem pěkné číro natužené bílými kousky přemrzlého sněhu. Byla jsem ráda, že jsem nikoho nepotkala, akorát Žofinku a ta se mi nikdy nesměje :-)
všude dobře, doma (u kamen) nejlíp
V tomto jsem s Vámi zajedno :-))
OdpovědětVymazat